Zeď nářků
Chrámová hora byla kolem roku 70 zničena vojáky římského vojska. Do dnešní doby se z komplexu dochoval pouze kousek zdiva. Zeď nářků je tak prakticky poslední dochovanou součástí hradeb Chrámové hory. Za vlády Osmanů se stal tento kousek zdi jediným poutním místem Židů. Ti sem přicházeli ve skupinách, truchlili a oplakávali zničený posvátný Chrám. Právě odtud získala Zeď nářkůsvé jméno. První dochované zmínky o nich se píší k 4. století po Kristu.
OD MINULOSTI K SOUČASNOSTI...
Dnes Zeď nářků a rozlehlé náměstí před ní slouží v podstatě jako velká synagoga pod širým nebem. Přístupná je nejen židům, ale i příznivcům ostatních náboženství. Den co den sem přichází se svými modlitbami.
Platí zde několik pravidel, která by měli návštěvníci dodržovat. Prostranství před Zdí je rozděleno na dvě části. Ta menší na jižní straně je vyhrazena ženám, větší část směrem k severu je určena výhradně mužům. Dalším pravidlem je také nošení pokrývky hlavy, kterou dostanete před vchodem.
Ze severní části lze vejít pod Wilsonův oblouk, starověký kamenný oblouk, pojmenovaný v 19. století po jeho objeviteli. Oblouk kdysi umožňoval přístup k bráně, kudy se dalo jít k Chrámové hoře. Uvnitř oblouku se nachází modlitebna a osvětlené šachty s výhledy na Zeď pod úrovní terénu. Vstup ženám je sem bohužel zakázán.
ZEĎ NÁŘKŮ, ÚTOČIŠTĚ CHASIDŮ
Když pomineme všudypřítomné zvídavé turisty a poutníky, uvidíte zde hlavně ortodoxní Židy, chasidy. Nemůžete si je splést. Nosí černé klobouky nebo dokonce beranice, jsou oděni v dlouhém černém plášti, v bílé košili, nosí plnovous a dlouhé pejzy jim lemují tváře. Stojí u Zdi a usilovně se modlí. Většinou jde o potomky přistěhovalců, kteří do Jeruzaléma přišli v 17. století z východu Evropy. Jsou velmi konzervativní a dodnes žijí stejným způsobem života jako jejich předkové, kteří sem před léty přišli.
